Aktuality

Podzim nebyl podle představ, přesto v Železnici neztrácejí víru. Hrající trenér Jan Bartoš otevřeně přiznává, že rezervu ovlivnila zranění i zvykání si na vyšší soutěž. Do jarních bojů však jde s jasným cílem – zachránit krajskou I. B třídu a dokázat, že tým na sedmou ligu má. Po první polovině sezony je na předposledním 13. místě se ziskem 12 bodů.

Podzim výsledkově nevyšel podle představ. Jak ho s odstupem hodnotíte?

Důvodem byla dlouhodobá zranění hráčů našeho A týmu. Poté jsme nemohli využít všechny hráče rezervy tak, jak bychom chtěli a potřebovali. Také jsme si na začátku podzimu zvykali na těžší utkání, než jsme hráli na okrese. Druhá polovina podzimu už byla lepší.

Jak v Železnici probíhá příprava? Trénujete společně s áčkem? Kolik se vás schází?

Trénujeme třikrát týdně oba dospělé týmy společně. Dvakrát týdně máme umělku a jednou týdně kondiční trénink v hale. Soustředění v Českém Dubu proběhlo skvěle. Hráči rezervy trénují v dobrém počtu. Přiznám se ale, že od některých jsem čekal větší účast.

V čem spatřujete největší rozdíly mezi okresním přeborem a krajskou I.B třídou?

Rozdílem je větší kvalita hráčů a lepší organizační připravenost týmů na zápasy. Myslím si, že pro mladší kluky je to rozhodně lepší soutěž než okresní přebor.

Co je hlavně potřeba změnit ve hře Železnice, aby se soutěž podařilo zachránit?

Nesmíme mít strach. Musíme to chtít víc než soupeři a uvědomit si, že hrajeme za celou Železnici a všechny naše skvělé fanoušky. Herně bychom na to určitě měli.

Klub ze Železnice působí jako velká rodina. Můžete to potvrdit?

Rozhodně fungujeme jako rodina. Jsme menší oddíl na poměry krajských soutěží. Hráče si většinou vychováváme sami. Proto jsem rád za celou mládež a za všechny mladé hráče a trenéry, kteří se jim věnují. Myslím si, že budoucnost fotbalu v Železnici má velký potenciál na úrovni krajských soutěží.

Pojďme k vám. Kdy jste začal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?

Začal jsem až v jednadvaceti letech, kdy jsem přešel z házené na fotbal. Napsal jsem tehdy SMS Pavlovi Kozákovi, jestli mohu přijít na trénink, a od té doby jsem si to tady zamiloval.

Máte nějaký moment ve fotbalové kariéře, na který nikdy nezapomenete?

Největší zážitek mám asi z prvního zápasu našeho A-týmu v I.B třídě někdy před osmi lety ve Smiřicích. Dal jsem gól a vyhráli jsme 2:1. Na to si asi pamatuji nejvíce, co se týče jednoho utkání, které jsem odehrál.

Komu fandíte v nejvyšší české soutěži?

AC Sparta Praha.

Prozradíte čtenářům, čím se živíte a co vás kromě fotbalu baví?

Pracuji u policie a nejraději trávím čas s dcerou Berenikou a snoubenkou Veronikou. Společně máme rádi cestování a dobré kavárny.